Přísavník, loubinec neboli psí víno

Zatímco odborníci se nemohou shodnout, jestli tuto dřevnatou liánu nazývat loubinec nebo přísavník,  lidově se jí nejčastěji říká psí víno. Já budu používat jméno přísavník, protože se mi líbí, že má přísavky jako já.

Přísavník pětilistý a jeho přísavky

V ČR se můžeme setkat se třemi druhy, z nichž ani jeden není původní. Přísavník pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) a přísavník popínavý (Parthenocissus inserta) pocházejí ze severní Ameriky a přísavník trojlaločný (Parthenocissus tricuspidata) z východní Asie. 

Nejsnáze rozeznatelný je přísavník trojlaločný. Nicméně trojlaločné listy, kterým vděčí za své jméno, rostou pouze na starších větvích, listy na letošních výhoncích jsou srdčité. 

Listy přísavníku trojlaločného

Zbývající dva druhy mají listy dlanitě složené, nejčastěji pětičetné, a nedají se podle nich od sebe rozeznat. Hlavní rozlišovací znaky jsou (ne)přítomnost přísavných destiček a barva mladých výhonků. Úponky přísavníku popínavého totiž nemají přísavné destičky a slouží k ovíjení podobně jako u vinné révy, s níž jsou přísavníky příbuzné. (Možná by přece jen bylo vhodnější říkat jim loubinec, když jeden z přísavníků charakteristické přísavky postrádá.) Ale pozor! I u přísavníku pětilistého se přísavky vyvíjejí postupně, takže nejmladší výhonky mají ještě úponky bez nich. Nicméně tyto mladé výhonky mají načervenalou barvu, zatímco u přísavníku popínavého zelenou.

Mladé výhonky přísavníku popínavého (vlevo) a pětilistého (vpravo)

Všechny tři druhy kvetou nenápadnými žlutozelenými kvítky (p. trojlaločný od června do července, p. popínavý od července do srpna a p. pětilistý od července do září). Plody jsou pak modročerné bobule (u p. trojlaločného a p. popínavého ojíněné, u p. pětilistého neojíněné). Ojíněnost bobulí bývá uváděna jako další rozlišovací znak mezi p. popínavým a pětilistým. Na rozdílnou dobu květu se nedá vzhledem k časovému překryvu spolehnout.

Přísavník pětilistý - květenství a nezralé plody

Přísavník popínavý - ovíjivé úponky a ojíněné bobule

Existuje však způsob, jak si určování zjednodušit. U přísavníku šplhajícího na nebo visícího z plotu či stromu je sice třeba pro přesné určení porovnat výše uvedené znaky, ale v případě složených listů se s větší pravděpodobností bude jednat o přísavník popínavý než pětilistý, protože ten je podle údajů v literatuře mnohem hojnější. Zato přísavník s dělenými listy šplhající bez oporné konstrukce po stěně budovy může být jedině pětilistý, protože přísavník popínavý se bez přísavných destiček nedokáže na svislém povrchu udržet. 

Přísavník trojlaločný je v tomto šplhání po hladkém svislém povrchu ještě schopnější než přísavník pětilistý. Kromě různých omítek, cihel a betonu jsme ho našli porůstat i plechová vrata a údajně je schopen se udržet krátkodobě i na skle. Přilnavost jeho přísavných destiček je taková, že při likvidaci šlahounů, které jsou příliš dlouhé nebo rostou, kam nemají, dojde obvykle k přetrhnutí úponků a přísavné destičky zůstanou na místě.

Přísavník trojlaločný na plechových vratech a
stopy po jeho odtržených šlahounech na betonovém stropu

Bobule, které zůstávají na rostlině i po opadu listí, jsou v zimě oblíbenou ptačí potravou, avšak pro člověka i další savce jsou jedovaté. (Účinek na žáby nejspíš nikdo netestoval. Ale já to rozhodně zkoušet nebudu.)