Líska

Po několika stromech, které se u nás ve střední Evropě pěstují sotva několik set let, je na čase podívat se na něco, co u nás roste odedávna. I když to přímo není strom. 

Líska obecná (Corylus avellana) je keř, často měřící víc do šířky než na výšku. Přirozeně se vyskytovala v podrostu světlých lesů nebo na okrajích lesa, dnes ji potkáme nejčastěji v zahradách a nestříhaných živých plotech. Důvodem jejího pěstování jsou samozřejmě chutné lískové oříšky, ačkoliv některé odrůdy s pokřivenými větvemi nebo s červenými listy byly vyšlechtěny i na okrasu.

Líska obecná

Líska největší (Corylus maxima) se svým vzrůstem i tvarem listů lísce obecné dost podobá. (Netuším, jak přišla ke jménu největší.) Hlavním rozdílem je tvar listenů kolem oříšků. Zatímco u lísky obecné jsou listeny s roztřepenými okraji přibližně stejně dlouhé jako oříšky, u lísky největší srostly listeny v trubkovité obaly dvakrát delší než délka oříšku. Na rozdíl od lísky obecné, rozšířené po téměř celé Evropě (s výjimkou jejích nejsevernějších oblastí) a přilehlých oblastech Asie a Afriky, pochází líska největší z jižní Evropy, ale nejen že se u nás vysazuje, nýbrž i zplaňuje.

Líska největší

Třetím druhem lísky, se kterým se můžeme často setkat, je líska turecká (Corylus colurna). Na rozdíl od předchozích dvou keřů se jedná o strom, vysazovaný v parcích nebo v uličních alejích. Vzhledem k dužnatému listenovému obalu s výraznými, někdy zakroucenými cípy se plody zdají na první pohled větší než u předešlých druhů, ale kvůli silné skořápce je jejich jádro menší.

Líska turecká

Oříšky lísky obecné a největší jsou bez listenového obalu nerozeznatelné. (Víc se od sebe liší různé odrůdy jednoho druhu.) Nicméně všechny tři druhy jsou stejně chutné a výživné. 

Srovnání oříšků lísky největší (vlevo), obecné (uprostřed) a turecké (vpravo)