Lípa

"Tahle lípa velkolistá se s velikostí svých listů opravdu překonala!" bylo to první, co mě napadlo při spatření tohoto exempláře s více než dvaceticentimetrovými listy.

Přerostlé listy z výmladků by se neměly pro určování používat

Jenže uváděná velikost listů pro lípu velkolistou je "jenom" 7–12cm (pro malolistou 4–8cm). Listy na výmladcích jsou totiž často atypické, a proto by se pro určování měly používat jen listy z kvetoucích a plodících větví. Navíc velikost listů není navzdory druhovým jménům našich dvou domácích lip jejich hlavním určovacím znakem. Stejně tak, jako se lípa srdčitá říká pouze jednomu druhu, ačkoliv listy srdčitého tvaru mají všechny lípy (tedy aspoň všechny, se kterými se u nás běžně setkáváme). 

Lípa malolistá neboli srdčitá (Tilia cordata) se nejlépe pozná podle kulatých kožovitých plodů, které se dají lehce rozmáčknout mezi prsty, a podle listů, které jsou s výjimkou rezavých chomáčků chlupů v paždí žilek na rubu lysé a mají nevýraznou žilnatinu třetího řádu. 

Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) má kulaté až elipsoidní plody zřetelně žebernaté, dřevnaté, v prstech nesmáčknutelné. Listy s bílými či nažloutlými chloupky v paždí žilek jsou v menší či větší míře chlupaté i po obou stranách listu.

Lípa velkolistá - listy a plody

Zatímco lípa malolistá i velkolistá jsou původní středoevropské druhy, třetí nejběžnější druh, lípa stříbrná (Tilia tomentosa), pochází z jihovýchodní Evropy. Vyznačuje se absencí chomáčků chlupů v paždí žilek, zato má plstnatou celou spodní stranu listu, která tak svou šedobílou barvu nápadně kontrastuje s tmavě zeleným lícem. Plody jsou také plstnaté, nevýrazně žebernaté a dřevnaté (nesmáčknutelné mezi prsty).

Lípa stříbrná - listy a nezralé plody

Pokud neurčujete jen stromy, které jste potkali někde cestou, ale máte ve svém okolí lípy, které můžete pozorovat v průběhu celého roku, dají se jednotlivé druhy rozeznat i podle rozdílné doby kvetení. Jako první kvete lípa velkolistá (v první půlce června), asi o čtrnáct dnů později lípa malolistá (koncem června až začátkem července) a jako poslední lípa stříbrná (v červenci). I když se přesná doba kvetení může v závislosti na počasí měnit, toto pořadí zůstává stejné. 

Odkvétající lípa malolistá a poupata lípy stříbrné
(foceno ve stejný den: 24.6.2025)

Když je řeč o lipových květech, nemůžeme zapomenout na jejich využití: sušené květy používané jako čaj a prostřednictvím včel z nich získaný med. Jak lipový čaj, tak lipový med se užívají při nachlazení (snižují horečku, zmírňují kašel), pomáhají proti zánětům a bolestem a mají řadu dalších příznivých účinků.

Dále se z lip využívalo a využívá jejich dřevo, které je měkké, málo odolné, ale dobře opracovatelné, a proto je vhodným materiálem v řezbářství a uměleckém truhlářství (sochy, loutky, ozdobné prvky nábytku, části hudebních nástrojů) a pro soustružení drobných předmětů (misky, svícny, knoflíky).

Na rozdíl od výše zmiňovaných využití, která přetrvala až do současnosti, poněkud upadl v zapomnění význam lipového lýka na výrobu košů a dalších nádob, rohoží a zejména provazů. Archeologické nálezy dokládají používání lipového lýka už od doby kamenné. Mezi nejznámější pravěké příklady patří pochva na nůž a obuv neolitického lovce zvaného Ötzi. Bez provazů z lipového lýčí se neobešly ani vikingské lodě. Teprve během vrcholného a pozdního středověku začaly být lýčené provazy postupně nahrazovány konopnými. 

Pokud si chcete zachovat pocit, že se v lípách vyznáte, tak tady přestaňte číst.

Lípy se totiž mezi sebou snadno kříží a vyznat se v těchto křížencích je někdy moc i na botanika.

Lípa z první fotografie je nejspíš lípa uvadlá (Tilia x flaccida), kříženec mezi lípou velkolistou a lípou americkou (T. americana). Typické pro ni jsou protáhle vejčité listy s asymetrickou, někdy až klínovitě uťatou bází a hrubě pilovitým okrajem, jehož zuby jsou zakončeny krátkou osinkou. Listy jsou z líce tmavě zelené a lysé, z rubu světle zelené, s chomáčky rezavých chlupů v paždí žilek a s roztroušenými jednotlivými chlupy na ploše. Plod je elipsoidní se slabými žebry. 

Lípa uvadlá - listy a plody

Na následujícím obrázku je srovnání čtyř zatím nalezených druhů. (Schválně jsem vybrala takové listy, aby bylo vidět, že na velikost se nedá spoléhat, a je třeba zaměřit pozornost na další znaky.)

Zleva: l. velkolistá, l. malolistá, l. stříbrná a l. uvadlá

Dalšími často se vyskytujícími kříženci jsou lípa evropská a lípa zelená. 

Lípa evropská (Tilia x europea), která vznikla přirozeným zkřížením našich dvou původních druhů lip, se smáčknutelnými plody a rezavými chomáčky chlupů podobá lípě malolisté, akorát má o něco větší listy (7-10cm) s více chlupy na rubové straně než jen v paždí žilek a kvete v době mezi oběma svými rodiči. 

Lípa zelená (Tilia x euchlora) je pravděpodobně kříženec mezi lípou kavkazskou (T. dasystyla) a jedním z našich středoevropských druhů. (Botanici se nemohou shodnout, jestli je druhým z rodičů lípa malolistá nebo velkolistá.) Na prvním místě mezi znaky charakteristickými pro tento druh se v určovací literatuře uvádí, že tmavě zelená svrchní strana listů je nápadně lesklá – jakoby lakovaná; ale vzhledem k tomu, že i u dalších druhů lip (zejména u malolisté) jsem často viděla dost lesklé listy, přijde mi tento znak neprůkazný. Jako prokazatelnější se mi jeví osinky zakončující zoubky na okrajích listů.  Krátké osinky jsme viděli už u lípy povadlé, ale u lípy zelené mají být stejně dlouhé nebo delší než délka vlastního zubu. Další znaky pak představují směs již dříve zmíněných druhů. Lípa zelená má lysé listy s nezřetelnou žilnatinou třetího řádu (jako lípa malolistá), bílo-žlutavé chomáčky v paždí žilek (podobně jako lípa velkolistá) a elipsoidní plody s nevýraznými žebry (jako lípa stříbrná a uvadlá). Kvete v období mezi lípou malolistou a stříbrnou.

Těch kříženců existuje mnohem víc, toto jsou jen ti nejběžnější, a i s nimi si nejsem jistá, jestli jsem je našla a určila správně nebo ne. Proto jsem se zatím rozhodla nepřidat k nim pořízené fotografie a doplnit je teprve tehdy, až najdu exempláře, s jejichž určením si budu jistá.