Tis

Tis červený (Taxus baccata) je jediným evropským zástupcem čeledi tisovitých, která se od většiny ostatních jehličnanů liší nepřítomností šišek; místo nich jsou semena umístěna po jednom (nanejvýš po dvou) v dužnatých, částečně nebo úplně uzavřených míšcích. 

U tisu jsou tyto míšky nápadně červené, avšak na některých jedincích byste je hledali marně. Patří totiž mezi dvoudomé rostliny, tzn. že semena se vyvíjejí pouze na samičích jedincích, zatímco drobné, kulovité samčí šištice produkující pyl rostou odděleně na samčích jedincích.

Tis červený - samičí rostlina 
(foceno v prosinci)

Tis červený - samčí rostlina 
(foceno začátkem března)

Jehlice (15–35mm dlouhé a asi 2mm široké) jsou ploché, svrchu tmavě zelené, zespodu se dvěma žlutozelenými pruhy průduchů, špičaté, avšak měkké. Na svislých větvích obvykle rostou kolem dokola, zatímco na vodorovných jsou uspořádané ve dvou řadách. Na bázi jsou jehlice zúžené do řapíku, který následně sbíhá na větvičku. Nejmladší a nejtenčí větvičky mají díky tomu zcela zelený povrch, jak ale postupně zesilují, mezi zelenými proužky se začíná objevovat červenohnědá kůra, která po pár letech převládne. 

Tis červený - jehlice a kůra na mladých větvičkách

Tis červený - borka na kmeni a silných větvích se odlupuje v typických plátech

Tisy jsou obvykle keře nebo rozložité stromy (často s více kmeny). Navzdory nevysokému vzrůstu (do 20m) se dožívají vysokého stáří. Spolehlivě doložený je věk přes 1000 let; o některých jedincích se traduje, že jsou i přes 2000 let staré, ale tento věk se nedá ověřit, protože kvůli vyhnilému středu kmene se u nich nedají spočítat letokruhy. Tisy také snadno zmlazují, takže po rozpadnutí starého kmene někdy každá část pokračuje v růstu jako nový samostatný strom.

Tis červený - dřevo

Tis patří mezi tzv. jádrové dřeviny, jejichž dřevo je rozlišeno na tmavší jádro a světlejší běl. Díky pomalému růstu je dřevo tisu velmi těžké a tvrdé. Běl je oproti jádru o něco pružnější a tato kombinace vlastností se v minulosti hojně využívala při výrobě luků: Tisový luk měl u sebe např. "muž z ledovce" Ötzi (asi 3300 př. n. l.). Také středověké dlouhé luky anglických (a velšských) lučištníků se vyráběly ze stejného materiálu. Spotřeba tisového dřeva na výrobu luků byla v Británii tak vysoká, že muselo být dováženo i z kontinentu. Koncem středověku trpěla nedostatkem kvalitního tisového dříví nejen Anglie, ale i značná část Evropy.

Lučiště z tisového dřeva

Kácení tisů však pokračovalo i poté, co byly luky vystřídány palnými zbraněmi. Krásně zbarvené dřevo se využívalo na výrobu nábytku a hudebních nástrojů, ale často byly tisy likvidovány pouze proto, aby se zabránilo jejich spásání a následné otravě dobytka. 

Z těchto důvodů byl tis v přírodě téměř vyhuben a dnes patří mezi silně ohrožené a zákonem chráněné rostliny. Na druhou stranu se s ním můžete často setkat v parcích a zahradách, kde se vysazuje jako solitéra nebo v živých plotech (dobře snáší sestřih). Ve volné přírodě málokdy tvoří souvislé porosty, většinou se nachází jako příměs v listnatých (tím pádem spíš smíšených) lesích, protože velmi dobře snáší zástin. 

Tisy na Petříně - příklad výsadby připomínající přirozený porost

O pár řádků výš jsem se zmínila o nebezpečí otravy tisem, která může vést až k smrti. Prudce jedovatá je téměř celá rostlina  - s výjimkou červených míšků obklopujících semena. Jejich sladká chuť láká ptáky a další živočichy, kteří tak napomáhají šíření semen. (Semena jsou sice jedovatá, ale když se spolknou bez rozkousání, projdou trávícím traktem bez bez újmy na zdraví. Pokud se jich i přesto bojíte, můžete si pochutnat jen na míšku a semeno vyplivnout.)

Jedovatost tisu je však i užitečná. Dřevo je díky obsahu jedovatých sloučenin odolné proti škůdcům. A nejenže se tyto látky v minulosti používaly v léčitelství (nad čímž nám dnes běhá mráz po zádech), ale našly uplatnění i v moderním lékařství při léčbě rakoviny.   

Protichůdnost těchto aspektů dobře vystihuje i pojetí tisu v mytologii. V mnoha evropských kulturách byly tisy byly uctívány pro svou dlouhověkost a měly pověst stromu smrti, ale i znovuzrození.

-------------------------------

Děkuji lukaři P. Hřebíkovi za možnost nafotit vzorky z jeho dílny.