Borovice s jehlicemi po dvou

Borovici jako rod pozná bez ohledu na rozmanitost druhů každý. Nicméně na otázku "Jak se pozná borovice?" zazní často odpověď: "Prostě tak vypadá". Pojďme si proto před tím, než se podíváme na jednotlivé druhy, vysvětlit, co dělá borovici borovicí. 

Prvním znakem typickým pro všechny druhy borovic jsou šišky tvořené tvrdými, dřevnatými šupinami se štítkem (částí semenné šupiny nepřekrytou dalšími šupinami, co je jako jediná vidět na uzavřené šišce), který je často trojrozměrný a u většiny druhů se v jeho středu (u některých na jeho okraji) nachází tzv. pupek, z něhož někdy vyrůstá osten. Borovicové šišky obvykle dozrávají až další rok po opylení, u některých druhů pak opadávají během třetího roku, u jiných vytrvávají několik let, a proto lze na jednom stromě najít šišky v různých stádiích současně. Druhým společným znakem jsou jehlice, které vyrůstají až na výjimky ve svazečcích na zkrácených větvičkách (brachyblastech). Počet jehlic ve svazečku (nejčastěji 2, 3 nebo 5) je důležitý pro určení druhu. Na celém světě existuje více než 100 druhů borovic a jenom u nás se můžete setkat s více než 10 druhy. Proto se dnes se zaměříme pouze na u nás nejběžnější borovice s jehlicemi po dvou ve svazečku. 

Borovice lesní

Borovice lesní (Pinus sylvestris) je nejen naší nejčastější borovicí, ale s přirozeným areálem zahrnujícím většinu mírného pásu Euroasie (asi 1/3 severní polokoule) se jedná o nejrozšířenější stromovou dřevinu na světě. 

V důsledku širokého rozmezí podmínek, v nichž roste, mívá značně proměnlivý vzhled. Jako strom dorůstá výšky až 40m, ale na extrémních stanovištích může dosahovat jen keřovitého vzrůstu. Jehlice jsou 2–8cm dlouhé, rovné nebo vrtulovitě zkroucené a ve srovnání s následujícími dvěma druhy pokrývají větve řidčeji. U vzrostlých stromů se nacházejí často jen v chomáčích na koncích větví. Šedohnědé nelesklé šišky kuželovitě vejčitého tvaru jsou 3–7cm dlouhé a často asymetrické. Na větvičkách vyrůstají samostatně, po dvojicích nebo po trojicích na krátkých stopkách nebo téměř přisedle. Štítky semenných šupin jsou kosočtverečné, ploché až jehlanovitě či zobákovitě vyklenuté, s malým béžovým pupkem uprostřed. 

Borovice lesní - šišky s různým tvarem štítků
a křídlaté semeno

Kromě těchto detailních znaků se dá borovice lesní poznat od jiných druhů podle červenohnědé kůry (borky) - hlavně na větvích a v horní části kmene. Silně rozbrázděná borka u paty kmene bývá šedohnědá.

Borovice lesní - borka v barvě mého kožíšku

Na začátku jsem zmínila, že borovice lesní je schopná růst v širokém rozmezí podmínek: Ty zahrnují písčité půdy, kde většina rostlin trpí nedostatkem vody, okraje rašelinišť, kde je problémem naopak přebytek vody, oblasti v blízkosti polárního kruhu s věčně zmrzlou půdou či skály, kde pro změnu není téměř žádná půda a kořeny vrůstají do skalních štěrbin. Jediné, co borovici lesní opravdu vadí, je zástin. Proto se přirozeně vyskytuje pouze na těchto extrémních stanovištích, neboť v příznivějších podmínkách prohrává boj o světlo s jinými stromy – pokud jí nepomůže člověk. V současnosti je borovice lesní často vysazována v hospodářských lesích, kde by za normálních okolností neobstála konkurenci.

Z těchto člověkem pěstovaných borovic se dnes hojně vyrábí nábytek a prkna na podlahy. Díky nenáročnému pěstování a rychlému růstu je borovicové dřevo levnější než dřevo z jiných stromů, avšak rychlý růst má také za následek, že borovicové dřevo je velmi měkké a každý náraz na něm zanechá trvalou stopu.  

Podlaha z borových prken po několika letech padání různých předmětů

Pozitivní vlastností borového dřeva je jeho vysoká pryskyřičnatost, díky které dobře odolává vodě a vlhku. Proto se v minulosti používalo především na pumpy a další vodní stavby nebo výdřevu v dolech. Dřevo z pokroucených stromů a větví sloužilo jako palivo nebo na výrobu dehtu. Nařezáváním kmenů živých stromů se také získávala (a někde dosud získává) pryskyřice na výrobu terpentýnu a dalších chemických látek. 

Borovice kleč

Borovice kleč (Pinus mugo) neboli kosodřevina je (převážně) středoevropský horský druh, který se specializoval na drsné prostředí nad hranicí lesa nízkým a poléhavým vzrůstem. Zakřivené kmeny rostou blízko u země a jenom jejich vrcholy a postranní větve vystoupávají do výšky 1–2m. 

Mírně srpovitě zahnuté, 3–8cm dlouhé jehlice hustě obrůstají větve ze všech stran. Šišky jsou tmavě hnědé až černo-šedé, symetrické, 2–6cm dlouhé, vejčitě kuželovité (v otevřeném stavu až kulovité). Jejich štítky s pupkem uprostřed mají většinou ostrý příčný kýl.

Mimo svůj původní horský areál je kleč často pěstovaná na skalkách nebo záhonech jako okrasná dřevina.

Borovice černá

Borovice černá (Pinus nigra) pochází původně ze Středomoří, ale u nás je často vysazována v městské zeleni vzhledem ke své odolnosti vůči znečištění vzduchu.

Jedná se 20–50m vysoký strom se šedou až šedočernou hluboce rozbrázděnou kůrou a 8–16cm dlouhými jehlicemi. Lesklé, béžovo až šedohnědé šišky jsou kolem 8cm (max. 10cm) velké.

Srovnání šišek borovic s jehlicemi po dvou:
vlevo b. lesní, uprostřed kleč, vpravo b. černá