Klokoč

"Po babičce klokočí..." zpíval Jiří Suchý v jedné své písničce, ale málokdo dnes ví, co to klokočí je. (Současná mladá generace možná nezná ani tu písničku.)

Klokoč zpeřený - listy

Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) je teplomilný, a přitom stínomilný, opadavý keř do 5 m výšky. Jeho listy složené z 5-7 vejčitých jemně pilovitých lístků připomínají listy bezu černého. Kvete v květnu či červnu bílými či narůžovělými květy v malých hroznech. Plody jsou nafouklé trojpouzdré tobolky, které na rozdíl od svitele nepukají a po dozrání odpadávají v celku. (Začátkem října, kdy jsme našli klokoč k focení, byly už všechny tobolky na zemi.) Český název dřeviny je nejspíš odvozen od toho, jak zralá semena v uzavřených tobolkách klokotají (chrastí). Druhá možnost výkladu je, že nafouklé tobolky připomínají bubliny ve vodě klokotající varem. 

Klokoč zpeřený - plody

V každé tobolce se obvykle nacházejí  2-4* tvrdá semena nepravidelně kulovitého až hruškovitého tvaru, s protaženým výběžkem v místě, kde byla přirostlá ke stěně tobolky. Lidé tato semena odedávna provrtávali a používali k výrobě korálků do šperků a později do růženců. To je ono klokočí zmiňované v písničce.

Nejstarší archeologický nález náhrdelníku z klokočí (a mramorových korálků) pochází ze starší doby bronzové (kolem 2000 př.n.l.) z Itálie. Dalších pět nálezů ozdob z klokočí bylo datováno do doby římské (2.-4. st. n.l.). Zajímavé je, že všech pět pochází ze severní Evropy, kde klokoč zpeřený neroste. Jeho domovinou je jihovýchodní Evropa a přilehlá část Asie, se severní hranicí výskytu na jižní Moravě a v jižním Polska (kam byl však možná rozšířen až lidskou zásluhou). Zajímavá je i podoba těchto šperků z klokočí: Nález z Dánska je tvořen jedním semenem klokočí navlečeným spolu s dvěma jantarovými korálky na bronzovém drátu stočeném do kruhu. V severním Polsku byly nalezeny dvě trojice semen navlečené na podobných drátěných kroužcích. A stejnou podobu má i pozdější nález z jižního Německa (7. st. n.l.). Třetí zajímavostí je, že ve všech těchto případech byla semena provrtána kolmo na osu a nikoliv skrz "pupek", kde je slupka/skořápka nejměkčí. 

Kopie klokočového šperku podle archeologických nálezů

Předpokládá se, že šperky z klokočí nesloužily jen na ozdobu, ale byla jim přisuzována magická moc, a proto byla semena vrtána tímto obtížným způsobem a proto se také dostaly tak daleko od místa svého původu. Na výrobu růženců se klokočí začalo podle písemných pramenů používat od 16. století, ale dochované exempláře pocházejí (až na jednu netypickou výjimku ze 17./18. st.) až z 20. století. V moderních růžencích jsou už semena provrtávaná skrz "pupek".

Kromě výroby šperků sloužila semena klokočí i k jídlu, jak dosvědčují archeologické nálezy celých neprovrtaných semen nebo úlomků skořápek na řadě pravěkých a středověkých sídlišť i novodobé etnologické prameny. (V několika cizích jazycích se klokoči také říká "falešná pistácie".)

Klokoči byly dále přisuzovány různé magické a léčitelské účinky, a to až do 20. století. Způsoby, jakými se jich dosahovalo, byly rozmanité. Nejen že se pily odvary z listů či květů, ale třeba mávání klokočovou větvičkou mělo ovlivňovat počasí. Další příklad je uveden v poznámce pod čarou. (Čtenářům, které by zajímalo dovědět se víc a kteří umí anglicky, doporučuji článek A Fistful of Bladdernuts.)

-----------------------------

* Vzácně může v jedné tobolce dozrát až 7 semen. Podle slezské pověry ze začátku 20. století přináší semena z těchto sedmisemenných tobolek štěstí a bohatství, a proto si je šťastlivý nálezce uložil do peněženky a nosil s sebou.