Pajasan

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) získal své české rodové jméno kvůli podobnosti s listy a křídlatými nažkami jasanu, ale pečlivějšímu pozorovateli rozdíly neuniknou. Lichozpeřené (někdy i sudozpeřené) listy jsou kolem 60cm dlouhé (dvakrát delší než u jasanu ztepilého) s 13-25 lístky (také přibližně dvakrát víc než u jasanu). Jednotlivé lístky mají místo plynule zaoblených stran u báze 2-4 lalůčky, na jejichž rubu se nachází vypouklé žlázky, kterým tento strom vděčí za své druhové jméno. Tyto žlázky jsou zdrojem nepříjemného zápachu při rozemnutí listů.

Nažky pajasanu mají semeno uprostřed místo u stopky jako jasan a jejich křídlo není ploché, nýbrž vrtulovitě zkroucené.

Pajasan žláznatý - detail plodenství křídlatých nažek

Pajasan žláznatý byl do Evropy dovezen z Číny přibližně v polovině 18. století a začal se zde pěstovat nejen jako kuriozita a pro okrasu, ale i jako hostitelská rostlina martináče hedvábného - motýla produkující hedvábí podobně jako bourec morušový. Toto hedvábí se však kvalitou nedalo srovnat s morušovým, a proto hedvábnické využití brzy skončilo. Jako nenáročná a rychle rostoucí dřevina byl pajasan dále pěstován pro své dřevo (na výrobu nábytku, papíru a na topení) a vysazován jako rekultivační dřevina např. na důlních haldách. 

Jeden strom dokáže vyprodukovat ročně statisíce semen uzpůsobených k roznášení větrem. Díky tomu začal pajasan v Evropě brzy zplaňovat a šířit se i tam, kde není žádoucí. Jeho kořeny a spadané listí vylučují do půdy látky, které omezují růst dalších dřevin, a proto dokáže vážně narušit ekosystém ve svém okolí - které může být značně široké vzhledem k tomu, že mělké kořeny jsou až 300 metrů dlouhé. Z těchto kořenů navíc vyrážejí výmladky, které jsou ještě životaschopnější než semenáčky: Semenáček pajasanu dokáže vyrůst v prvním roce i dva metry - mladý stromek z výmladku až čtyři metry! Jakoby tato životaschopnost nestačila, zbavit se vzrostlého pajasanu je velmi obtížné. Po běžném pokácení stromu se počet kořenových výmladků zmnohonásobí, takže na místě jednoho stromu roste zakrátko celá houština. 

Vlastnosti vyjmenované v předchozím odstavci pajasan žláznatý zařadily mezi 40 nejinvaznějších dřevin na světě. V celé Evropské unii je dnes zakázáno ho vysazovat, pěstovat i jinak šířit. Ale pajasan se o své šíření dokáže postarat sám. Jak je vidět na následujících obrázcích, dokáže vyrůst i na místech, kde by člověk nečekal, že dokáže najít nějakou půdu. 

Mladé pajasany na překvapivých stanovištích

Jeho životaschopnost by byla obdivuhodná, kdyby nebyla tak problematická.