Růže

Růže šípková je pro většinu lidí synonymem pro všechny plané neplnokvěté růže (vždyť všechny růže mají šípky!) a různorodost jejich barev a tvarů přisuzují šlechtění, podobně jako u plnokvětých růží. Avšak růže byly pestré a rozmanité dávno před zásahem člověka. V tomto článku necháme stranou velkokvěté kultivary a představíme si druhy, se kterými jsme se sice setkali ve městě, ale původně rostly ve volné přírodě (i když třeba ne u nás).  

Jako první nás na jaře uvítala svými světle žlutými květy růže Hugova (Rosa hugonis) – vysoký keř (až 4m) s květy vyrůstajícími jednotlivě na zkrácených větvičkách (tzv. brachyblastech). 

Růže Hugova - květy (foto 30.4.2025)

Krátce poté následovalo setkání s bíle kvetoucí růží bedrníkolistou (Rosa spinosissima) – prutnatým keřem, který sice nepřesahuje výšku 1m, ale vytváří rozsáhlé polykormony (tj. porosty, v nichž zdánlivě samostatné keře vyrůstají ze společného kořenového systému). 

Růže bedrníkolistá - květy, listy, ostny
(foceno 14.5.2025)

I když barva a velikost květů jsou na růžích to nejnápadnější, pro určení druhu je většinou důležitější vzhled listů, kališních lístků a ostnů. Zrovna u předchozích dvou druhů jsou však tyto znaky podobné. U růže bedrníkolisté se lichozpeřený list skládá většinou z 9 lístků, u růže Hugovy z 9–15 lístků, ale u obou druhů jsou tyto lístky drobné (do 1,5cm dlouhé), oválné či eliptické, tupě špičaté, obvykle s jednoduše zubatým okrajem. Kališní lístky jsou v obou případech celokrajné a kratší než korunní lístky, takže jsou dobře vidět jen na poupatech a po odkvětu. Ostny jsou u obou druhů štíhlé, přímé a různě dlouhé; někdy pokrývají větvičky hustě, jindy řídce.

Růže Hugova - listy a nezralé šípky s odstálými
kališními lístky (foceno 15.6.2025)

Koncem května a v červnu se s kvetoucími růžemi roztrhl pytel. A nechyběla mezi nimi samozřejmě ani pověstná růže šípková (Rosa canina). Ta může růst jako opíravá liána (až 10m dlouhá) nebo keř (až 3m vysoký) s prutovitými, často obloukovitě sehnutými větvemi, které jsou řídce porostlé hákovitě zahnutými trny. Listy jsou tvořeny 2–3 jařmy (tj. páry lístků), lístky jsou eliptické, zašpičatělé, na okraji 1–2x zubaté, lesklé, často složené podél středové žilky do V. 

Růže šípková - květy, listy
(foceno 29.5.2025)

Květy seskupené většinou v řídkých květenstvích mají obvykle světle růžovou (vzácně bílou nebo tmavě růžovou) barvu. Kališní lístky jsou zpeřené a po odkvětu se ohýbají zpět a tisknou se k šípku. 

Růže šípková - zpeřené kališní lístky přitisklé
k nezralým šípkům (foceno 14.6.2025) 

Tím se růže šípková liší od jiných podobných druhů, které mají kališní lístky nazpět ohnuté, ale k šípku nepřitisklé. Na žádný z těchto blízkých druhů jsme však nenarazili (aspoň ne v době, která by umožnila bezpečné určení), abychom vám mohli ukázat rozdíly. Místo toho se podíváme na tři druhy, které si s jinými určitě nespletete.

Růže sivá (Rosa glauca) dostala jméno podle namodrale zelené barvy svých listů. Jedná se o keř vysoký 1,5–2,5m, s větvemi řídce pokrytými štíhlými, většinou přímými (někdy zahnutými) ostny. Listy mají nejčastěji 3 jařma a zašpičatělé, eliptické lístky. Jejich výše zmíněná typická barva je u pěstovaných kultivarů často doplněná trochou červené. Květy rostou jednotlivě nebo v malých květenstvích. Jejich syté růžové až purpurově červené korunní lístky jsou úzké, takže se navzájem nedotýkají, a proto jsou mezi nimi dobře vidět dlouhé kališní lístky, které mohou být celistvé nebo chudě zpeřené a po odkvětu směřují šikmo vzhůru. Šípky jsou kulovité až elipsoidní (do 1cm dlouhé). 

Růže sivá - květ, listy, šípky
(foceno 13.6.2025)

Růže svraskalá (Rosa rugosa) je další druh pojmenovaný podle základní charakteristiky svých listů. Navíc je nápadná svými plody a květy, které jsou největší mezi všemi planými růžemi. Ale vezměme to po pořádku: Růže svraskalá je nízký keř tvořící polykormony, s větvemi hustě porostlými přímými ostny různé délky. Listy s 2–4 jařmy mají lístky eliptické až podlouhlé, tuhé, kožovité, svraskalé kolem výrazné žilnatiny, svrchu tmavě zelené a lesklé, zespodu světlejší a krátce chlupaté nebo žláznaté. 

Růže svraskalá - listy a trny
(foceno 14.6.2025)

Květy, které mívají 8–10 cm v průměru, vyrůstají jednotlivě nebo po několika a mají sytě růžovou, červenou až purpurovou (vzácně bílou) barvu. Kališní lístky jsou celistvé, dlouhé, na povrchu chlupaté, po odkvětu se vztyčují a přimykají k sobě. Šípky na krátkých silných stopkách jsou kulovité až stlačeně kulovité (3–4 cm v průměru). Na rozdíl od většiny růží kvetoucích v červnu až červenci (letos kvůli teplému počasí spíš v druhé polovině května až v červnu), kvete růže svraskalá od června do října, a proto po celé léto můžete na keřích najít květy zároveň se šípky v různém stádiu zralosti.

Růže svraskalá - květ a nezralé šípky
(foceno 14.6.2025)

Růže svraskalá - šípky v různém stádiu zralosti
(foceno 26.6.2024)

Růže mnohokvětá (Rosa multiflora) se nachází na opačném konci spektra velikosti květů než růže svraskalá, zato jich má hodně, jak napovídá její název. Růže mnohokvětá je opíravá liána nebo keř s obloukovitě sehnutými větvemi, nepravidelně porostlými krátkými zakřivenými ostny. Listy s 3–4 jařmy mají lístky eliptické až vejčité, na okraji zubaté. To, co je nejvíc odlišuje od ostatních druhů (s výjimkou kříženců, které mají růži mnohokvětou jako jednoho z rodičů), jsou hřebínkovitě zpeřené palisty na bázi řapíku.

Růže mnohokvětá (nebo její kříženec) - hřebínkovité palisty
(foceno 29.5.2025)

Květy, které mají většinou bílou barvu, jsou drobné (1–2cm v průměru), ale v hustých květenstvích čítajících až několik desítek květů. Další neobvyklým znakem (ale ne tak unikátním jako hřebínkovité palisty) jsou pestíkové čnělky srostlé v sloupek*. Kališní lístky jsou chudě zpeřené, po odkvětu sehnuté, avšak brzy opadavé. Kulovité nebo elipsoidní šípky jsou také velmi drobné (často jen o velikosti hrachu).

Růže mnohokvětá  - květy
(foceno 29.5.2025)

Růže mnohokvětá - listy a loňské šípky
(foceno 29.5.2025)

Z růží, které jsme si dnes představili, jsou evropské tyto druhy: šípková, bedrníkolistá a sivá. Zatímco však první dva druhy rostou obvykle na teplých slunných stráních, růže sivá je horský druh. Zbývající tři druhy pocházejí z Asie: růže Hugova je domovem v Číně, růže mnoholistá v Japonsku a Koree a růže svraskalá v přímořských oblastech celého Dálného východu. (Kvůli své toleranci vůči zasolení půdy se růže svraskalá často v Evropě vysazuje podél silnic a ulic.)

Šípky všech růží jsou bohaté na vitamín C a další prospěšné látky. Dají se sušit, z dužniny velkoplodých druhů se vaří marmelády, ze semen se lisuje olej. Květy vonných růží se pro změnu používají k výrobě růžových vod a parfémů. Avšak mezi vonné druhy žádný z výše jmenovaných nepatří, takže o voňavkářském využití budeme pokračovat někdy příště, až se nám podaří najít a identifikovat další růže. 

-------------------------

* Všechny druhy růží (proto jsme to zatím nezmiňovali) mají v každém květu velký počet tyčinek a pestíkových čnělek. U většinu druhů tvoří nesrostlé čnělky "hlavičku" uprostřed květu, pouze u několika druhů patřících do sekce Synstylae, jsou čnělky srostlé ve sloupek.