Jilm

Už jsem vám představila řadu stromů, které kvetou ještě před vypučením listů, ale u žádného nedozrávají plody tak brzy jako u jilmů. Odborná literatura uvádí dobu jejich zrání květen až červen, ale letos je příroda kvůli teplému počasí trochu splašená, takže jsme první zralé plody našli už na přelomu dubna a května. 

Jilm habrolistý - mladé listy a nezralé nažky

Plody jilmů jsou křídlaté nažky s blanitým lemem, který obklopuje semeno ze všech stran (na rozdíl třeba od nažek javorů a jasanů). Zajímavé je, že semena jilmů mají velmi krátkou klíčivost - jenom několik dnů, nanejvýš týdnů. Těžko říci, jestli jde o příčinu nebo následek, ale kdyby plody jilmů nedozrávaly tak časně, nestihla by semena vyklíčit a semenáčky vyrůst natolik, aby přežily následující zimu.

Dalším charakteristickým znakem rodu jilm jsou listy s asymetrickou bází (u některých druhů více, u jiných méně).

Jilm vaz (Ulmus laevis) je nejsnáze poznatelný z druhů, které u nás přirozeně rostou, díky dlouze stopkatým, na okraji brvitým plodům a výrazně asymetrickým listům, jejichž postranní žilky nejsou vidličnatě větvené (ale mohou se větvit jednostranně). Okraje listů jsou dvojitě pilovité se zuby prvního řádu zahnutými směrem ke špičce. (Pozor, zahnutí je zřetelné pouze na velkých, plně vyvinutých listech. Na malých či mladých listech tento znak není dobře patrný.)

Jilm vaz - plody

Jilm vaz - listy

Druhé dva naše domácí druhy mají kratičké květní stopky (tudíž plody téměř přisedlé) a méně asymetrické listy s žilkami, které se (aspoň některé) větví vidličnatě, tj. do tvaru písmene Y.

Jilm habrolistý (Ulmus minor) má listy svrchu hladké, s 5-15mm dlouhými řapíky. Semeno se nachází v horní* polovině obvejčité nažky. 

Jilm habrolistý - listy a zralé nažky

Nápadným znakem, který se sice nevyskytuje na všech jedincích, ale pokud ho najdete, pomůže vám určit i mladé neplodné stromky, jsou korkové lišty na větvích.

Jilm habrolistý - korkové lišty

Třetí z našich domácích jilmů, jilm drsný (Ulmus glabra) s listy, které jsou svrchu i zespodu na omak drsné a mají velmi krátké řapíky (1-5mm), a se semeny umístěnými přibližně uprostřed okrouhlých nažek jsem zatím ještě nenašla.

Místo něj jsem ale natrefila na jilm s téměř symetrickými listy, které se tvarem a délkou řapíku podobaly některým (těm symetričtějším) listům jilmu habrolistého, ale semena byla umístěna v dolní polovině okrouhlých, nebo dokonce širších než delších nažek. Nejsem si s určením jistá 100%, ale mohl by to být jilm sibiřský (Ulmus pumila). 

Jilm sibiřský(?) - listy, nezralé a zralé plody
(foceno 23.4. a 7.5.2025)

A tady jsou všechny vedle sebe: 

Srovnání listů a nažek: zleva jilm vaz, jilm habrolistý a jilm sibiřský(?)

Jilmy dnes u nás patří mezi poměrně málo známé dřeviny. Částečně za to může houbová choroba grafióza, která v průběhu 20. století jejich populace značně zdecimovala, ale ani před tím nevytvářely jilmy souvislé porosty (jako doubravy nebo bučiny), ale vyskytovaly se roztroušeně v jiných lesích. 

Jilmové dřevo je ohebné, nesnadno štípatelné a vodě odolné. Proto se z něj v minulosti vyráběly např. části vozů a lodí. Dnes se používá především v nábytkářství kvůli zajímavé kresbě dřeva.  Tím však užitečnost jilmů nekončí. Kůra se používala a dodnes používá v medicíně - zevně na různé typy kožních onemocnění, vnitřně při zažívacích potížích a nemocech dýchacích cest. Kromě toho, že má protizánětlivé a svíravé účinky, je kůra i bohatých zdrojem vitamínů a stopových prvků. Mladé větve a listí sloužily jako krmivo pro dobytek (jilmy rychle rostou a seřezávání jim nevadí). Nezralá zelená semena jsou nejen výživná, ale i chutná, a tak se v některých částech světa stala součástí i lidské kuchyně.

----------------------------------------------------------------

* Za hořejšek nažky je považován opačný konec od stopky. Když však plody ještě visí na stromě, jedná se o dolní část.